Fandom: DBSK
Pairing: YunJae (lehké Yoosu a HoMin na konci )
Omezení: žádné
Crossroads
O 10 let dříve:
„Jae! Počkej na mě!“ křičí na chlapce běžícího před ním. Ten si ho však nevšímá. Běží dál. Až u křižovatky zastaví a čeká na mladšího chlapce. Yunho k němu doběhne. Jae se na něj usměje a chytí ho za ruku.
„C-co to děláš?“ překvapeně koukne na staršího.
„To abys mi neutekl,“ zasměje se Jae a už ho táhne přes ulici. Společně dojdou až ke škole. Jae ho stále drží a nemá v úmyslu ho pustit. Ostatní na ně zírají, ale to už se k nim přidají i ostatní kluci. Nejmladší Changmin se hned pověsí na Jaeho. Yoochun a Junsu se drží v povzdálí.
Dojdou do třídy a usadí se na svá místa. Yoochun nenápadně plácne Junsua přes zadek, když kolem něj prochází. Pak už vejde učitel a začíná utrpení zvané vyučování. Yunho nedává pozor, pozoruje Jaeho tvář, zatímco si Jae něco kreslí do sešitu. Hodina skončí, všichni si oddechnou. Yoochun se usadí na Jaeho lavici.
„Tak co podnikneme večer?“ Jae si přestane kreslit.
„Co chceš večer dělat?“ otočí se na Yunha.
„J-já?“ vytřeští oči. Jae se jen pousměje a přesune se k němu. Něžně ho pohladí po tváři a líbne na čelo. „ Ano ty.“ „M- můžeme zajít do kina?“ navrhne nejistě.
„Proč ne?“ pokrčí rameny Junsu. Přitom zazvoní na další hodinu a chlapci se rozejdou. Jae zase začne kreslit Yunhovu tvář do sešitu.
O polední pauze sedí všech pět spolu venku. V klidu obědvají, když si to k nim namíří partička kluků. Jae si přitáhne Yunha k sobě, Junsu zase usadí Changmina mezi sebe a Chuna. Yunho si nervózně kouše ret.
„Ale ale, naše buzničky“
„Nazdar Kibume,“ pozdraví ho Jae. Changmin se nenápadně přisune blíž k Chunovi.
„Copak ti ta tvoje princeznička uvařila?“ znovu si rýpne. „Uhm, na vaření neměl čas, znáš to,“ zasměje se Jae a obejme Yunha kolem pasu. Ten se k němu bázlivě přitiskne. Kibum si jen posměšně odfrkne a zamíří jinam. Junsu si úlevně vydechne.
„Idiot,“ uleví si Yoochun a pohladí Changmina po zádech. Ten se lehce třese. Yunho se dál tiskne k Jaemu, je mu to příjemné. Jenže to už zvoní na další vyučování, tak se chlapci vrátí zpátky do třídy.
Po škole se zase sejdou u brány a společně vyrazí do kina. Yunho a Jae sedí vedle sebe, Changmin se usadí doprostřed mezi hyungy a Yoochun s Junsuem z jeho druhé strany. Ti se v šeru sálu drží za ruce. Film začne, všichni se dívají, jen Yunho se nemůže soustředit. Rozptyluje ho Jaeho ruka kolem jeho ramen. Naopak Changmin vedle něj už to vyřešil, opírá se o Chunovo rameno a sleduje dění na plátně. Junsu se opře z druhé strany. Jae si všimne Yunhovy nervozity a rozhodne se ho trošku potrápit. Nahne se k němu a políbí ho na tvář. Yunho lehce zčervená, což v té tmě není vidět. Jae pokračuje, znovu ho políbí, tentokrát na spánek. Yunho si nervózně skousne ret, není si jistý, co má starší mladík v plánu. Z myšlenek ho vytrhne dotek Jaeho rtů na těch jeho. Yunho zmateně zamrká, ale neodtáhne se. Jae ho pohladí po tváři a přidrží si jeho tvář. Něžně okusuje jeho sladké rtíky, o kterých tak dlouho snil. Po chvíli se odtáhne. Yunho zklamaně vydechne, nechce, aby přestával. Sám se k němu nahne pro další polibek a Jae mu rád vyhoví. Přitáhne si ho blíž k sobě a něžně ho líbá. Chun po nich hodí pohledem a pousměje se. Junsu právě prohrál jejich sázku.
Film pomalu končí a ti dva se stále líbají. Junsu zvedne hlavu z Chunova ramene a chce pustit jeho ruku, ale on mu to nedovolí. Stiskne jeho dlaň pevněji a usměje se na něj. Junsu nechápe, ale pak si všimne líbající se dvojice a pochopí, že prohrál sázku. Changmin se lehce zachmuří, zůstal sám. Yoochun ho pohladí po vlasech a začne se zvedat. Rozsvítí se světla a Jae se konečně odtrhne od Yunhových rtů. Pomalu se zvednou a vyjdou ven, kde se s nimi kluci rozloučí a jdou odprovodit Changmina. Jae vezme Yunha za ruku a jde s ním pomalu domů. Projdou kolem školy, když dostane Jae ten pitomý nápad.
„Dáme si závod?“
„Proč ne?“ souhlasí Yunho a hned vyběhne. Jae běží hned za ním a za chvíli ho předběhne. Zahne za roh a pak už se jen ozve děsivá rána. Yunho už jen vidí Jaeho zakrvácené tělo odhozené doprostřed křižovatky. Doběhne k němu, ale už je pozdě, z Jaeho vyprchává život. Yunho není schopen promluvit, jen ho sevře v náručí. Jae se bolestně pousměje.
„Saranghaeyo…“ zašeptá zkrvavenými rty a naposledy vydechne.
Současnost
Yunho stále stojí na křižovatce, která mu vzala kus srdce.
„Saranghaeyo Jae…“ zašeptá do ticha a otře si slzy.
„Víš, že tě miluju, ale už je čas jít dál.“ šeptá, „Potkal jsem někoho, kdo mi rozumí. Kdo se tě nesnaží nahradit. Mám ho rád. Určitě by se ti líbil. Měl jsi ho vždycky rád, i když sis stěžoval, že si z tebe dělá věšák.“ zasměje se, ale hned zase zvážní.
„Chybíš mi Jae, tak moc mi chybíš… A nejen mě, i klukům. Celých deset let na tebe myslíme.“ znovu si otře slzy, které mu stékají po tváři. Chlapec stojící v povzdálí se lehce pousměje a udělá krůček k němu.
„Kéž bys tu mohl být. Jenže minulost už nejde změnit. Nemohli jsme vědět, že tam bude ten opilý cvok v autě.“ zavrtí hlavou.
„Měl bys vidět kluky. Jsou spolu pořád. Nedávno adoptovali krásnou holčičku. Junsu se dostal na medicínu, jak si přál po tvé smrti, a teď pracuje na klinice. Yoochun skládá hudbu, takže může být s malou doma. Changmin je učitel, věřil bys tomu? Největší lenoch teď učí na nižším stupni. A já jsem právník. Byl bys na nás hrdý.“
Chlapec k němu dojde a jemně ho pohladí po tváři. Yunho strne, není si jistý, jestli se mu to zdálo, ale cítil Jaeho pohlazení. Jae se jen pousměje a kousíček od něj couvne. Jeho čas nastal.
„Saranghaeyo…“ ozve se slabý šepot ztichlou ulicí a Jaeho duch navždy zmizí.
Yunho zaraženě stojí u křižovatky a není si jistý, co se to teď stalo. Ani si nevšimne blížících se kroků. Že není sám si uvědomí až ve chvíli, kdy mu kolem krku někdo omotává šálu.
„Neměl bys tu pobíhat v té zimě, hyung.“ napomene ho mladší chlapec.
„Changmine!“ překvapeně se na něj podívá. „Jak jsi věděl, kde jsem?“
„Nevěděl, tušil jsem, že půjdeš sem. Je to už deset let, na den přesně.“ smutně se na něj usměje a zaváže mu šálu. Tohle mu hyung dělá pořád. Vždycky někam jde a nedává na sebe pozor. Posledně si zvrtnul kotník, když šel jen pro mléko.
„Já… Ne, ty by ses mi smál,“ zavrtí hlavou a upře pohled na silnici. „Klidně to řekni, hyung, tobě bych se nesmál,“ povzbudí ho.
„Cítil jsem ho, pohladil mě.“ Changmin jen přikývne, že rozuměl. Sám se zahledí na křižovatku, která mu vzala kamaráda a povzdechne si.
„Říká se, že když mrtví odcházejí z našeho světa, loučí se s námi a my je můžeme na chvilinku vidět, nebo slyšet. Možná, že to byl jeho způsob rozloučení.“
Yunho se na něj podívá. Nikdy si neuvědomil, že Changmin už dospěl. Teprve teď, když vyslovil tahle slova. Prohlíží si jeho tvář a ani si to neuvědomí.
„Měli bychom jít domů hyung. Je zima.“
Yunho přikývne a otočí se zády ke křižovatce. Mlčky odcházejí domů.
Dojdou domů. Changmin jde do kuchyně a oběma uvaří horký čaj. Yunho si prohlíží jejich společné fotky za všechna ta léta. Vybavují se mu vzpomínky na všechny ty akce, co spolu podnikli.
„Tady máš čaj hyung“ podá mu hrníček.
„Gomawo, Minnie“ usměje se na něj a upije si horkého nápoje. Usadí se na sedačce a zamyšleně pozoruje plamínek svíčky v okně. Changmin se usadí vedle něj a odsune sešity z práce ze stolku. „Jsem trochu pověrčivý. Chtěl jsem aby Jae našel cestu domů. Dělám to každý rok.“ odpoví na nevyslovenou otázku. Yunho jen přikývne, že chápe, a dál pozoruje svíčku. Changmin dál popíjí čaj a neví, co by měl říct. Nakonec ho Yunho předběhne.
„Dneska jsem se s ním rozloučil.“
„To je dobře, teď může v klidu odejít na lepší místo.“
„Uvidím ho ještě někdy?“
„Potkáte se v ráji“ usměje se Changmin.
„Ty tomu vážně věříš? Že tam něco takového je?“
„Každý chce něčemu věřit, tak proč ne v tohle?“ koukne na hyunga.
„Já nevím, je to moc krásné?“ zavrtí hlavou. „Promiň, nemám nejlepší den.“
„To nic hyung, já to chápu,“ smířlivě ho pohladí po rameni. Yunho se na něj podívá poprvé od chvíle, co přišli. Uvědomil si, kolik času už promarnil.
„Myslím, že je čas jít dál, Minnie, „ nahne se k němu a zlehka ho políbí na rty. Changmin se jen v duchu pousměje a oplatí mu polibek, který rozhodně nebude poslední.
A Jae se jen spokojeně usměje při pohledu na ty dva. Má celou věčnost na to, pozorovat jejich štěstí…
Žádné komentáře:
Okomentovat