Bittersweet

Autor: Chris
Fandom: EXO
Pairing: HunHan
Omezení: 18+

Bittersweet

Zvuk sanitky se mísil s halasem, který v celé budově panoval. Fanoušci pokřikovali, do očí byli blesky fotoaparátů.
„Uhněte stranou, nechte nás projít!“ Ozýval se odkudsi hlas manažera. Fanoušci s jasně nesouhlasným pohledem uvolnili cestu, aby muži s nosítky mohli projít.
„Není to nic vážného.“ Namítal Kai, rukama mával ve vzduchu a přitom vrtěl hlavou.
„Došel bych to sám, nepotřebuju nosítka.“ Mračil se na všechny okolo. Jenže mu to nebylo nic platné. Než se nadál ležel na nosítkách a záchranáři ho nesli k sanitce.
Půlka nás se mačkala před pokojem, kde doktor vyšetřoval Kaie, druhá půlka seděla v kantýně a pomalu, ale jistě usínala.
„Jak se to vůbec stalo?“ Manažer sklouzl pohledem po nás šesti a ruku zatnul v pěst.
„Šlo o hloupou náhodu. Lay uklouznul a podrazil Kaiovy nohy. Kai to neustál a jelikož byl moc blízko kraje pódia... Sletěl dolů.“ Vysvětlil onen incident Suho. Manažer pokýval hlavou a povolil sevření ruky.
„Snad to nebude nic vážného.“ Pověděl po chvíli ticha. Částečně jeho přání bylo vyslyšeno. Od doktora jsme se dozvěděli, že Kai má nohu zlomenou, což znamená, že bude několik týdnů mimo provoz. Hlavní tanečník mimo provoz...
Všichni jsme seděli v hlavní budově společnosti. V čele stolu manažer, který nervózně poklepával tužkou o papír. Pohledem klouzal postupně po každém z nás. Od leadra k leadrovi.
„Jsme na začátku propagace nového singlu.“ Začal manažer. Místností se nesl zvuk, jak tužka narážela o desku stolu. Suho zaskřípal zuby.
„Nemůžeme čekat několik týdnů, nedej bože měsíců, než Kai bude zase v pořádku. Takže se musíme dohodnout, kdo ho po dobu jeho léčení zastoupí.“ Dokončil manažer svou myšlenku. Spolu s tím ustalo i nervózní ťukání tužkou. Všichni jsme po sobě zmateně koukali. Otazníky se vznášeli ve vzduchu.
„Kai je rapper a tanečník, takže...“ Suho klouzal pohledem po ostatních. Vypadalo to, že mlčky volá o pomoc.
„Tao? Sehun? Xiumin?“ Navrhoval jména Kris, přitom nevinně krčil rameny. Už se zdálo, že snad vyjmenuje všechny členy, výjimkou sebe.
„No jelikož jde o propagaci v Koreji, je to docela jasné.“ Oznámil manažer a vstal od stolu. Přešel k oknu a zadíval se ven na rušnou ulici pod nimi. Zmateně jsem se rozhlédl. Očividně jsem byl jediný, komu to jasné nebylo.
„Sehune, doučíš se Kaiovy party, propagace singlu a alba bude pokračovat podle plánů.“ Vykulil jsem oči na manažera, který stále sledoval dění za okny.
„J-já?“ Hlesl jsem. Pohledy všech se na mě upíraly. Sklopil jsem hlavu. No fajn, tak už je mi to taky skoro jasné.
„Ano, ty. Domluvím ti s trenérem nějaké hodiny navíc. K běžnému tréninku přidáme tři hodiny soukromně.“ Muž u okna se k nám otočil čelem a zády se opřel o parapet.
„T-tři?“ Hlesl jsem překvapeně. Čtyři hodiny společného tréninku, dvě soukromně, plus další tři navíc? Umřu.
Všichni jsme seděli různě po obýváku a večeřeli pizzu, kterou Suho objednal.
„Maknae, už jsem ti zařídil odvoz.“Zamumlal Suho s plnou pusou. Vzhlédl jsem od svého kousku pizzy a překvapeně se na něj podíval. Suho dožvýkal sousto a polknul.
„Odvoz po tréninku. Pokud ovšem nechceš jezdit třeba metrem.“ Vrhnul jsem na leadera otrávený výraz, který mluvil za vše. Hrozně vtipné.
Zamyšleně jsem přežvykoval sousto po soustu a snažil se vnímat konverzaci ostatních, což se mi stejně ani trochu nedařilo. Potom co jsem dojedl a poklidil po sobě, vydal jsem se do sprchy. Tentokrát jsem byl docela vděčný, že Tao je takový jedlík a proto mi dneska nebude sprchování zpříjemňovat svojí přítomností.
Stál jsem před zrcadlem a díval se na svůj odraz v něm.
Sehune, tohle bude těžký období.
Poplácal jsem se povzbudivě po tvářích.
Ale ty to zvládneš!
Ukázal jsem na svůj odraz a mrkl na sebe.
Pabo! Už to zase děláš...
Převlékl jsem se do něčeho, v čem jsem hodlal strávit dnešní noc a vydal se do pokoje. Otevřel jsem dveře. Mrk, mrk. Zase jsem je zavřel a rozhlédl se.
Tak počkat, je to vážně náš pokoj. Tak co je špatně?
Znovu jsem dveře otevřel a nahlédl dovnitř.
„Kai?“ Tiše jsem za sebou zavřel a došel jsem ke své posteli, na které Kai seděl.
„Stalo se něco?“ Posadil jsem se vedle něj. Kai neurčitě pokrčil rameny, v ruce svíral lem svého trička.
„Jsi v pořádku? Bolí tě ta noha?“ Vyptával jsem se, protože jsem vůbec netušil proč tu je.
„Promiň.“ Špitl Kai, pohledem zkoumal podlahu. Zmateně jsem si ho prohlížel.
„Kai, nějak netuším, za co se omlouváš.“
„Za co? Kvůli mně teď budeš mít spoustu práce, všechny moje party jsou na tobě. Musíš se je naučit jen kvůli tomu, abys mě pár týdnů zastupoval. Je to pitomost!“ Kaiův obličej protnula zachmuřelá grimasa.
„No jo, příště si tu nohu zlomím já a ty budeš ten, co se bude mučit ve studiu.“ Opáčil jsem škádlivě a tiše se zasmál. Kai povytáhl obočí a mírně pokrčil rameny.
„Asi tě to překvapí, ale já umím i tvoje části.“ Z tváře mi zmizel škodolibý úsměv.
„Nekaž mi radost, jo?“ Dloubnul jsem do něj. Pohledy nás obou se přesunuly ke dveřím, které se otevřely. Luhan se zmateně zarazil uprostřed pohybu.
„V pohodě, je to náš pokoj.“ Přikývl jsem pobaveně, když jsem viděl Luhanův výraz. To už se Kai zvedal. Vymotal se pomocí berlí z pokoje. Luhan za ním zavřel a sedl si na místo, kde doteď seděl Kai. Starostlivě se na mě podíval.
„Já neumírám. Zatím.“ Usmál jsem se na něj povzbudivě.
„Já vím.“ Hlesl Lulu, hlavou se opřel o mé rameno. Pohladil jsem ho po vlasech a vdechl jeho vůni. Objal jsem ho a pomalu stáhl do postele.
„Hádám, že dneska spíme v mé.“
Krok vlevo, otočka, zastavit. Teď níž a...
„Stop!“ Otočil jsem se za hlasem a otřel si pot, který mě štípal v očích.
„Špatně?“ Vydechl jsem vyčerpaně.
„Zapomněl si úkrok stranou. Tak znovu od druhé poloviny. Je to krok vlevo, otočka, úkrok a zastavit.“ Zopakoval mi trenér pořadí kroků. Mírně jsem přikývl, a když spustila hudba, znovu jsem to zkusil. Takhle to šlo minimálně další dvě hodiny.
„Tak pro dnešek stačí. Zase zítra v sedm tady.“ Mírně jsem přikývl a sledoval, jak trenér odchází. Z tašky jsem si vyndal ručník, otřel si obličej a posadil se. Chvíli jsem znaveně oddechoval, než se mi podařilo donutit se vstát a ještě chvíli se věnovat trénování. Zabral jsem se do toho natolik, že jsem úplně zapomněl na čas. Přes hlasitou hudbu jsem neslyšel ani vyzvánění telefonu.
Z transu mě vytrhnul až pohled na Luhana, který se opíral ramenem o futra dveří. Zarazil jsem se v pohybu a mlčky na něj zíral. Luhan se ke mně rozešel, minul mě a vypnul stále se opakující hudbu.
„Volal jsem ti.“ Upíral na mě přísný pohled. Spíš se o něj snažil, já v něm viděl jen strach a starost.
„Promiň, neslyšel jsem zvonění.“ Lulu udělal pár kroků ke mně a objal mě. Dlaněmi sklouzl po mých zádech a tiše vydechl.
„Příště mi dej alespoň vědět, že se tu zdržíš.“ Zamumlal pár slov proti mému krku. Mírně jsem přikývl a přitiskl ho blíž k sobě.
„Přinesl jsem ti jídlo a po cestě jsem ti koupil Bubble.“ Tiskl se ke mně, jako bych mu měl každou chvíli někam zmizet. Vděčně jsem se pousmál a prsty mu prohrábl vlásky.
Seděl jsem na zemi, opřený o stěnu za sebou. Lu seděl vklínění mezi mýma nohama a uždiboval z číny, kterou mi donesl. Hlavou se mi opíral o rameno.
„Jsi hodně unavený?“ Špitl tichounce a pohladil mě po stehně.
„Celkem jo.“ Odvětil jsem a pokusil se rozevřít oči, které se mi samovolně neustále zavíraly. Lulu se mi převrátil v náručí a vtiskl mi letmou pusu na tvář.
„Vážně?“ Špitl tím svým napůl škádlivým a napůl svůdným hláskem. Vmžiku jsem otevřel oči a zkoumavě se ho prohlédl.
„Ty zase něco plánuješ, viď?“ Zeptal jsem se podezíravě. Koutky úst se mu zvlnily v úsměvu.
„Chci si hrát. Dlouho jsme spolu nebyli sami.“ Zavrněl Lulu, rty se přitom otíral o mou tvář. Tiše jsem vydechl. Dlaně se samy rozeběhly po jeho zádech.
„Odpočívej a já...“ Lu se odmlčel. Místo dokončení věty se jeho packa začala dobývat do mých kalhot. Rty zlehka polaskal tvář, sklouznul níž a jazýčkem škádlivě obkroužil konturu rtů. Mezitím mi rozepnul kalhoty a ručkou hbitě vklouzl pod látku boxerek. Zachvěl jsem se pod jeho mazlivými doteky. Měkké, karmínově rudé půlměsíce se pomalu přesouvaly na můj krk.
Luluovy prsty zkušeně sevřeli úd, zlehka po něm sklouzly. Skrz zaťaté zuby mi unikl tichý sten. Lulu sevřel dlaň o něco víc pevněji. Ztěžka jsem vydechl, ruce zaťal v pěst.
„Lu...“ Hlesl jsem roztouženě jeho jméno. Jindy by mě Lu trápil a protahoval to, ale dnes ne. Posunul se níž a stáhl mi kalhoty i boxerky, ale jen tak, jak bylo potřeba. Vzrušeně jsem sledoval každičký jeho pohyb. Jak jemně prsty klouže po mé erekci, jak se k ní sklání. Prudce jsem zaklonil hlavu, když se jeho rty dotkly špičky. Jemně jí vsál do úst a polaskal jazykem. Skláněl se čím dál tím níž, bral ho hlouběji do úst. Přivíral jsem slastí oči a snažil se příliš hlasitě nesténat.
Bral ho do úst tak hluboko, jak jen to šlo. Hlavou mírně přirážel proti mému klínu. Rozechvěle jsem mu vklouzl prsty do vlasů a mírným nátlakem ho tlačil blíž k sobě. Díval jsem se, jak polyká mojí erekci, cítil jsem, jak po ní klouže jazykem, jemně jí dráždí zoubky. Jeho nenechavé prstíky třely varlata, sem tam sklouzly ještě níž.
„Luhannie,“ znovu mi ze rtů splynulo jeho jméno. Synchronizace Luhanových pohybů mě dováděla k šílenství. Boky jsem se zlehka hýbal proti němu, v dlaních jsem svíral pramínky jeho vlasů. S každým dalším pohybem jsem čím dál tím víc ztrácel sebekontrolu. S každým dalším přírazem jeho úst jsem byl blíž k vyvrcholení. Prudce jsem zaklonil hlavu a vytryskl mu do úst. Pečlivě jazýčkem slíznul i poslední kapičku sperma. Pozoroval jsem ho zastřeným pohledem a snažil se zklidnit dech.
Luhan pobíhal po pokoji a dokončoval poslední úpravy. Dort byl připravený, svíčky zapálené, balonky nafouknuté a dárky také byly na svém místě.
„Padnu...“ Vydechl Lulu a sedl mi na klín. Znaveně si hlavičku opřel o mé rameno.
„Jsi unavený?“
„Moc...“ Ani jsem se nedivil. Měli jsme za sebou dlouhý trénink a Lu se ještě pustil do přípravy Krisovy oslavy.
„A já si chtěl hrát.“ Špitl jsem stejně škádlivě, jako on, když za mnou před nedávnem přišel do practice room. Lulu nakrčil nosík, v očkách mu zajiskřilo. Dlaní mi sklouznul po tváři, naklonil se blíž a zlehka mě políbil na rty.
Tohle bych mohl brát jako souhlas...