Aegyo

jméno: Katy-chan
Fandom: BAP
Pairing: BangHim
Omezení: žádné (škoda)

Aegyo

Himchan

Neodolal jsem. Prostě jsem musel! Sice je malá šance, že to vyjde, ale za ten pokus, dvě minutky času a pár WONů, mi to stálo za to…
Včera nám manažer oznámil program na následující dny. Nějaká vystoupení v Music Banku a podobně… Nic extra zajímavého. Až na jednu poznámku. Weekly Idol! To znamená, že nejspíš bude koutek, kdy budeme odpovídat a plnit přání fanynkám, které se dovolaly.
A v tu chvíli, zčistajasna mě to napadlo! Musel jsem se na to přeptat manažera, jak to tedy bude a pokud to tak bude… tak… Muehehe


= o tři dny později =

Jooo!!! Je to tady!!!
Jak jsem předpokládal, opravdu nám budou volat fanynky. A to je taky důvod proč držím v ruce telefon. Vytočím číslo a čekám, zda se ozve záznamník…


Youngguk
Konečně nějaká změna. Tenhle týden jsme měli skoro jen samí vystoupení a ted máme konečně zase nějaký rozhovor… Konkrétně Weekly Idol. Sedíme v řadě vedle sebe a čakáme, co bude následovat.
„A jako další je tu Doni Coni Call Call Call,“ řeknou oba MC téhle show zároveň. Mě hned polije studený pot, nevím proč, snad jako nějaká předzvěst něčeho nehezkého, co by mohlo, nebo spíš určitě příjde.
„Tak si pustíme první telefonát,“ řekne Defconn a já více zpozorním.
Většinou je mi jedno, co fanynky chtějí a jaké žádosti si přichystají. Ale je tu jedna věc, kterou FAKT nesnáším. Už jsem dokonce veřejně urgoval, ať už to po mě nechtějí, ať si nic takového nepřejou, tak doufám, že to naše BABYz vzaly a já se nebudu muset bát.
Nejdříve se ozve tůtnutí a po něm je slyšet poněkud hlubší odkašlání. Ťe by nějaký fanboy? To se moc často nestává…
„Yongguk-shi,“ ozve se pak éterem. Ale vedle toho hlubokého odkašlání, jen tenhle hlas až nepřirozeně vysoký a celkově to zní divně, jako bych ho někdy už slyšel. „Prosím, udělej nějaký ho~dně dlouhý aegyo,” a konec hovoru.
Facepalm. No neříkal jsem to? Já a aegyo? To přece nejde dohromady! Proč to ty holky pořád dělaj? Nechápu je!
Kouknu na své kolegy, kteří se bezostychu smějí. Avšak Himchan se směje nějak míň než je u něj obvyklé a navíc… I přesto, jak se to snaží skrýt, vidím, jak mu na rtech pohrává pobavený a potutelný úsměv, který ze sebou skrývá něco tajemného, nějakou čertovinu…
Tajemného? Čertovinu? Totální prásk do hlavy. Zkusím si zpětně vybavit, jak zněl ten hlas a najednou mi všechno dává smysl.
Opět kouknu na Hima, ale ten z nějaké důvodu ne a ne navázat oční kontakt. To je pro mě důkaz! Byl to on, kdo to zavolal! To je ale potvora!
„No tak Yongguk-shi,“ vrátí mě zpět do reality hlas jednoho z moderátorů, ani nevím kterýho z nich. „Fanynka chtěla aegyo a musíš splnit…“
Ještě jeden vražedný pohled, ale pak mi nezbývá udělat nic jiného, než si povzdechnout a.. „Bbuing~ Bbuing~,” rychle udělám a potom si schovám obličej do dlaní, jak je mi z toho trapně.
Nevím proč, ale tohle všechny rozesměje ještě více, než moje (ne)aegyo.
BOŽE! Prosím… ať už je to za náma. Chci být doma v klidu… A ještě jedna věc. Je tu jedna osoba, které se musím pomstít…


Himchan
Nešlo to! Prostě jsem mu to musel udělat! I když vím, jak to nesnáší, já to na něm miluju… Ano! Miluju!!! On je tak sladký s tou svou neohrabaností.
On a aegyo? To je jako, kdybyste postavili slona do místnosti nacpané porcelánem a řekli mu, ať se tam otočí… Bude toho slona litovat, že má tak těžký úkol, ale zároveň se se budete smát při každém rozbitém talířku či hrníčku.
A to je přesně Gukieho případ, on je roztomilý, když se snaží být roztomilý a při tom mu to nejde. Chápete mě, jak to myslím. A prostě… strašně rád se na něj koukám…


Yongguk
Konečně v dormu!!! Dnešní den byl náročný a já jsem rád, že ho mám konečně za sebou a bude trocha klidu. Naše maknae lajna, neboli Jongup a Zelo, ihned zamíří do kuchyně vechnou se na ledničku, jakožto na nevinnou oběť jejich hladu a Dae s Youngiem říkali už v autě něco o nějakým filmu a tak rovnou zamířili do svého pokoje.
„Zamlouvám si koupelnu,“ křikne Him a už ho taky není. A co teď? Chtělo by to nějakou pomstu, ale jakou?
Zatím zajdu do našeho společného pokoje, co máme s Himem a přemýšlím, jak se tomu skrčkovi pomstít. Chodím po pokoji, jak lev chodí v kleci. Prostě sem a tam… Sem a tam… Sem a tam… Ani nevím, jak dlouho tak chodím. Dokonce přeslechnu otebření dveří pokoje.
„Proč tu tak chodíš?“ uslyším pobavený hlas a tak se podívám směrem odkud jsem ho slyšel. Pohled mi padne na Hima, který sotjí ve dveřích a opír se o futra. To by nebylo nic zajímavého a extra, kdyby na sobě neměl jen ten omotaný ručník. Člověk může jen domyšlet, co všechno se pod ním ukrývá…
Tohle škvrně má jedině štěstí, že mám pro něj slabost. On o tom sice neví, ale mám ho rád a spoustu věcí mu prominu, ale ten dnešek… Nad tím prostě nemůžu zavřít oči.
Nebezpečně přimnouřím oči, ale na jeho otázku mu neodpovím. Him mě ještě chvilku sleduje, než nakonec pokrčí rameny a přejde ode dveří ke skříni, kde se začne přehrabovat a hledat něco na sebe.
Prohlížím si jeho hubené a přitom vytvarované tělo. Dokonalý pohled, ale raději odvrátím zrak. Nemuslo by to dopadnout dobře. I když… na druhou stranu… Jako pomsta?
Že bych se ho konečně mohl dotknout? Mít pro to omluvu? Nebo spíš výmluvu? No, v závěru je to stejně jedno. Aspoň jeden dotek, třeba i jeden polibek… Užít si tu krátkou příležitost, kterou schovám do obalu pomsty a pak dál ukrývat svoje touhy.
Přejdu k němu a nejspíš se chtěl zrovna otočit, ale já byl rychlejší a obtočil mu paže kolem nahého trupu. Hlavu sklonil tak, že jsem noc mohl zabořit do ohbí krku a nasát tak krásně voňavou kůži.
„Gukie?“ ozve se nejistě Him. Neodpovím. Jen zesílím stisk a více se nadehcnu té opojné vůně.
„GUKIE?!“ slyším trochu víc naléhavě.
„To je za to, že zlobíš,“ a věnuju mu letmý polibek na krk. Him sebou lehce trhne.
„Já? Zlobím? Jak to myslíš?“
„Tak, jak to říkám. Nemysli si,“ lehce jej do jemné pokožky kousnu, „Že jsem to dnes nepoznal. Ten tvůj hlas, kdy se vydáváš za fanynku a chceš po mě aegyo. Na to znám tvůj hlas až moc dobře, Himchanie~,” cítím jak se mi v náruči lehce napnul.
„Jsem nevinný,“ řekne na to Him, ale mě neunikne veselý tón, jakým to říká. Ale jak je to možný? Neměl by se těď bát? Být naštvaný? Zhnusený? Vždyť já ho tady objímám, líbám na krku, on je prakticky nahý… Tak jak?
Překvapením nejspíše povolilo sevření mých rukou a tak se Him v mém objetí bez problému přetočil a teď mi hleděl z očí do očí. A na tcáři má úsměv, žádná zlost nebo opovržení. Ještě více mě zmatou jeho ruce kolem mého krku, které se mi kolem něj obtočili, ani nevím jak.
A pusu jsem nečekal vůbec. Byl to jen krátký a letmý polibek, ale i tak…
Asi nevypdám zrovna inteligentně, protože když se odtáhne, začnou mu trochu cukat koutky úst, jak zadržuje smích.
„Co to?“ dokážu ze sebe jen vydat. Tohle mi hlava nebere…
„Ano byl jsem to já, přiznávám se!A důvod? Miluju, když to děláš?,“ ještě více se na mě natiskne a já ho jen okouzleně sleduju z té blízkosti.
„Takže…,“ pokračuje když se ode mě reakce nedočká, „Jsem zlobivý chlape a zasluhuju trest.“