Kdyby...

Autor: Maryuuan-Mo
Fandom: DBSK
Pairing: Yunho/Jaejoong
Omezení: žádné, ale upozorňuji, že je to celé smutné a melancholické (ale nikdo tam neumřel )

Kdyby...
-

Ležel ve své posteli. Jediným společníkem mu v jeho až příliš tichém a prázdném domě byla Jiji. Jeho kočka. Která vlastně ani nebyla na dohled. Asi se schovávala někde v obývacím pokoji. Jaejoong ležel v posteli a bezmyšlenkovitě hleděl do stropu. Nemohl usnout. Nakonec vzdal veškeré pokusy o usnutí a šel do své pracovny. Rozsvítil si jen světlo nad počítačem. Jako vždy, když pracoval. I když zrovna teď se o to spíš jen pokoušel.

„Tohle nemá cenu,“ řekl si potichu po přibližně čtyřiceti minutách střídavého zírání na obrazovku počítače a klávesy. Přemýšlel, co lepšího dělat. Spát se mu chtělo, ale spánek stále nechtěl přijít. Přemýšlel, že by si zapnul televizi. Rychle ho to ale přešlo. V tuhle hodinu nic zajímavé nikdy nevysílají. Zkoušel najít Jiji. Našel ji v kuchyni pod stolem. Spala. Budit jí nechtěl, vypadá hrozně roztomile, když spí. Nakonec se rozhodl trochu přioblýct a jít se projít. Pročistí mu to hlavu a třeba se i unaví a bude moct konečně usnout.

Vzal se trochu teplejší mikinu, přeci jen už není léto. Když o tom tak přemýšlí tak za měsíc už by mělo sněžit. Obuje se a ode dveří zkontroluje byt než zhasne. Povzdechne si. Někdy si přijde hrozně osamělý. Někdy mu připadá, že všichni jsou tak daleko, i když by stačilo jen zvednout mobil a mohl by se svěřit Junsovi nebo Yoochunovi. Ale nějak se s tím přeci vyrovná. Oni mají svých starostí dost, nemusí jim přidělávat další. Je lepší nad tím nepřemýšlet. Zhasne a vyjde ven.

Vlastně ani neví, co hledá nebo kam jde. Prostě jen jde. Vítr mírně fouká. Sem tam jsou ještě na ulicích louže od dopoledního deště. Obloha byla zakryta mraky, hvězdy byli schované za mini. Asi se zrovna dnes nechtějí ukazovat. Nevěděl proč, ale svíral jej pocit melancholie s nádechem smutku. Asi se mu stýská. Jenže po kom a po čem? Domů volá často. Nedávno se stavil i na návštěvu.

Došlo mu to, až když se zastavil a zaposlouchal. Chtěl vlastně jen slyšet ten mírná provoz na silnici a něčí podpatky klapající po chodníku. Takové ty všední věci, co jsou neuvěřitelně příjemné, když se člověk cítí sám. Slyší ostatní lidi. Vidí, že i oni můžou být sami. Můžou to mít těžké. Možná i těžší. Většinou tenhle pocit narušovali sasaeng - všudypřítomný doprovod, před kterým dával raději přednost samotě. Dnes ale byli doma. Nebo alespoň tak taktní, že je nebylo vidět ani slyšet. A tak zaslechl tu písničku. Ozývala se z obchodu s elektronikou na protější straně ulice. Byl to takový ten obchod, kde nechávají zapnuté televize za výlohou a přes noc. Byla tam zapnutá hudební stanice a zrovna hráli jejich písničku Purple line.

Na ulici nebyl žádný provoz a tak ji rychle přeběhl a zadíval se na obrazovku. Písnička už byla skoro v půlce. Tuhle má zrovna rád. Usmál se. Vzpomněl si, jak se jednou smály nějaké úplné hlouposti, když ještě byli všichni. Když jich bylo pět a ne dva a tři. Chybí mu. V té době míval delší vlasy. Taky si je víc barvil. Vzpomněl si taky na všechny chyby, co udělal při zkouškách choreografie. Zrovna zpíval Yunho. Pořád vypadá stejně. Stejně se i usmívá. Když ho vidí v nějaké show, je mu vždy líto a smutno a pro sebe si říká: „Kdyby…“.

Zrovna v téhle části tančí ve středu. Diví se, že ho tam nechali. Už si nevybavuje proč, ale zrovna se v tu dobu často špatně soustředil. Nakonec se to naučil, ale chvíli mu to trvalo. Doteď si tu choreografii dobře pamatuje, krok po kroku. Teď se do středu přesunul Junsu. Changmin měl v té době delší vlasy. Když nad tím tak přemýšlí, proč mu vlastně jeden chybí víc než druhý? Proč je mu víc smutno, když si vzpomene na Yunho, než když si vzpomene na Changnima?

I přes tyhle myšlenky se ještě víc usměje. Bývali opravdu dobře sehraní. Jak na jevišti, tak i mimo něj. Všichni spolu dobře vycházeli. Už od začátku ho hodně mrzelo, že už nemůžou být všichni spolu. Kdyby tu nebyl alespoň Junsu a Yoochun, neví, co by dělal.

Zase se zadíval na pozorně na obrazovku. Když se Yunho takhle kroutí při tanci, vypadá vlastně docela sexy. Následuje jeho scéna, pak Junsu a zase Yunho. Počkat! Sexy? Přečetl si za svůj život jen jednu fan fiction, ale i tak to na něm asi zanechalo následky. Zaraženě se otočil na patě a šel tím směrem odkud přišel. Písnička mu doznívala za zády.

Doma mu to ale nedalo a našel si na youtube MV. A tak ho napadlo, co kdyby to všechno dál snášel? Co kdyby všichni zůstali spolu? Co by bylo? Chybíš mi Yunho…Sám sebe tou poslední myšlenou dost překvapil. Ale když nad tím tak přemýšlel, byla to pravda. Až ho příště uvidí, řekne mu to. Že mu chybí. A zeptá se, jestli si na něj někdy Yunho vzpomene. Jestli je mu taky smutno z toho, že už nemají moc šancí se vídat.

Zrovna nacvičovali jednu ze svých choreografií. Byl už docela unavený. Začínali brzo ráno. V poledne měli chvíli pauzu, pak trénovali zpěv a teď jsou zpátky v taneční místnosti. Yunho měl pocit, že za chvíli

vypustí duši. Kdyby tu nebyl Changmin, tak nevydrží trénovat tak dlouho v kuse. Pravda je, že ani jeden nechce ukázat tomu druhé, jak je unavený. Nakonec to rozhodl choreograf. Řekl, že už je to v pořádku, že to sjedou zase zítra odpoledne. Dopoledne je fyzické cvičení.

Tanečníci se začali balit i Changmin se chystal ke dveřím.

„Ty nejdeš?“ divil se.

„Chci tu ještě chvíli zůstat sám a přemýšlet,“ svěřil se Yunho.

„Dobře,“ na to Changmin a odešel. Potichu za sebou zavřel dveře. Yunho si sedl na zem a zády se opřel o zrcadlo. Zrovna v tuhle chvíli na sebe nechtěl civět do zrcadla. Nikdy mu to nevadilo. Vlastně se na sebe dívá celkem rád. Ale zrovna teď na to neměl náladu.

Neví, o čem by vlastně chtěl přemýšlet. Má toho v hlavě tolik. Spíš by potřebovat na chvíli vypnout. Nejlepší bude se trochu projít. U bylo hodně pozdě. Ne večer, spíš noc. Na hlavních ulicích bylo pořád rušno, i když ne tolik jako ve dne. Ostatní ulice byli ale téměř prázdné. Jen tu a tam jej minul autobus s minimem cestujících nebo nějaký ten osobní automobil. Lidí tu taky moc nebylo. Ani si nedělal starosti, jestli ho někdo pozná.

Zahlédl vysokou štíhlou ženu procházet na druhé straně ulice. Vypadá to, že spěchala. I když je docela daleko, připadá mu celkem pěkná. Zrovna míjí někoho, kdo se zastavil uprostřed ulice. Najednou se zadíval na něco na protější straně ulice, té Yunhově, a přeběhl ulici. Yunha napadlo jen, že měl štěstí, že tak malý provoz. Kvůli čemu to vlastně udělal? Vrtalo mu to hlavou . Rozhodl se zeptat. Po chvíli se zastavil. To jejich písnička. Když jich ještě bylo pět. Purple line. Jistě, není vůbec špatná, ale jakej blbec by přebíhal takhle silnici kvůli písničce?

Byl asi sedmdesát metrů od té osoby, když jí poznal. Jaejoong. Zarazilo ho to. Vypadal vážně šťastně, když se díval na jejich MV v televizi, co byla zapnutá za výlohou. Sem tam se pousmál. Nevypadalo to, že si Yunha všiml. Písnička ještě neskončila, ale Jaejoong vypadal, že se něčeho leknul. On tu písničku nemá rád? Jaejoong se spěšně otočil na patě a odcházel opačným směrem než stál Yunho. Yunhovi to nedalo a rozešel se za ním. Co ho asi tak mohlo zarazit na jejich vlastní písničce?

Ale před televizí se zastavil. Už je to dlouho, co naposledy slyšel nějakou jejich písničku. Chybí mu ty časy, kdy byli všichni po hromadě. Junsův šílený smích. Jaejoongův hezký úsměv. Všem vždycky dokázal hned zvednout náladu. A navíc božsky vaří. Yoochunův melodický hlas a vlnitý háro. Všichni mu hrozně chybí. Zadíval se na obrazovku a zaposlouchal do písničky. Zrovna se tam objevil Yoochun. A pak Jaejoong. A po něm Junsu. Když ho tak viděl na obrazovce začal opravdu litovat, že s ním nepromluvil. Vzpomněl si, jak mu ze začátku tahle choreografie dělala potíže. Jak mu s tím všichni pomáhali a pak byl snad ještě lepší než oni. Pamatuje si jí ještě?

Yunho se rozhlédl kolem sebe. Jaejoonga nikde neviděl. Za tu minutu a kousek než písnička skončila se mu ztratil z dohledu a on opravdu netuší, kam by mohl mít namířeno. Z televize se ozvala nějaká Yunhovi neznámá chlapecká skupina o třech členech. Nebyli vůbec špatní. Slyšel jen začátek, pak se vydal tím samým směrem co odcházel Jaejoong. Prochodil snad celou čtvrť, ale nedostihl ho. Ještě nikdy před tím se mu nestalo aby chtěl s někým tak moc prohodit i jen pár ubohých slov. Zeptat se, co vlastně celou dobu dělá. Na zážitky ze sólo koncertů a na zkoušky s Junsem a Yoochunem. Mohl by mu pak povědět o jeho příhodách s Changminem. Jsou si teď opravdu blízcí. Alespoň on mu zůstal. Taky by se chtěl Jaejoonga zeptat na spoustu dalších úplně nepodstatných věcí, ale to už je teď vlastně jedno.

„Třeba příště…“ řekl sám sobě a vydal se směrem domů. Příště. I když to bude až bůh ví kdy.

Únor je doopravdy ten nejchladnější měsíc v roce. Jaejoong mrzl, i když jen přebíhal ze zaparkovaného auta do budovy natáčecího studia. Bude zase po dlouhé době vystupovat ve Star king. S mladšími idol z různých skupin nacvičili Abracadabra. Chtěl by tu být s ostatními. S Yoochunem se bili včera napít, ale Junsu už asi dva týdny neviděl.

Dnes měl povznesenou náladu. Ne, že by byl nějak extra šťastný, ale byl spokojený. Na natáčení se vážně těšil. Navíc včera dostal dobrý nápad na novou písničku. Jen ta od rána zatažená obloha, kvůli které bylo celý den šero, to trochu kazila.

Na chodbě všude chodili nebo postávali ostatní Idol. Jaejoong si nejprve nechal os stylistky upravit make-up a vlasy, pak se vydal najít své dnešní spolutanečníky. Taemin byl milý a usměvavý jako vždy. Po dlouhé době Jaejoongovi zase připomněl ty časy, kdy byli v jedné společnosti. Další byl Sungjong z Infinite. Moc hodný chlapec. Trénoval opravdu tvrdě, i když možná jen proto, že nechtěl zaostávat. Na

některých hodinách chyběl kvůli natáčení jiné show. A poslední byl Luhan z EXO. S Taeminem si dobře rozumí. Asi spolu taky tráví hodně času, když jsou v jedné společnosti.

Ještě si připomněli nejdůležitější kroky a už je volali na scénu. Podali dobrý výkon, sklidili potlesk. Pak nějaké to povídaní na jevišti. Lidé v hledišti vypadali, že se dobře baví. I ostatní Idol měli dobrou náladu.

Yunho zaparkoval auto u nahrávacího studia. Konečně si vzpomněl, kde zapomněl bundu. Navíc svojí oblíbenou. Po posledním natáčení Star king ji nechal v šatně. A konečně našel chvilku času aby si pro ní zašel. Slyšel, že tam budou mladší Idol z jeho společnosti. Může si s nimi trochu popovídat, když už tam bude. Rád by byl, kdyby tam byl Key. S tím si povídá opravdu rád. Ten kluk je vážně blázen.

Na schodech svoje mladší kolegy potkal. Všude bylo celkem hlučno. Po chodbách si povídali nebo zrovna odcházeli všichni ti, kterým už natáčení skončilo. I ostatní pobíhali ze šatny na plac a naopak. Key tam nebyl, ale potkal na schodech Xiumina a Taemina. No a taky maknae z Infinite.

„Ahoj,“ pozdravili všichni.

„Ahoj. Jak šlo natáčení?“ ptal se jich Yunho na oplátku.

„Dobře, byla to zábava,“ řekl Taemin.

„Jaejoong-hyung vypadal opravdu legračně, když se tancování tvářil tak vážně.“ Doplnil ho Xiumin.

„Oni jsou tady?“ ptal se hned Yunho. S až trochu moc velkou radostí a zároveň naléhavostí v hlase. Všichni tři vypadali trochu zmateně. První zareagoval Infinite maknae.

„Ne, jen Jaejoong-hyung,“ opravil Yunha.

„Yunho-hyung, půjdeš s námi? Jdeme se ještě teď někam najíst.“ Ptal se Taemin. Milý jako vždy.

„Ne, já jsem si sem vlastně pro něco přišel,“ vysvětloval.

Rozloučili se. Yunho dostoupal po schodech a mířil si to k šatně, kde by měla jeho zapomenutá bunda být. Vlastně zrovna teď daleko víc chtěl vidět Jaejoonga něž svojí bundu, ale to jim zrovna vykládat nemusí. Uviděl ho na konci chodby. Povídal si s nějakou stylistkou. Zatím Yunha nepostřehl. To až když už byl Jaejoong na odchodu a zrovna se míjeli. Vypadal šťastně. Moc hezky se usmíval.

Dva obyčejní lidé se minuly na chodbě. To se stává často. Zastaví se vedle sebe a podívají si navzájem do oči. To už tak časté není, ale stává se. Aby se jeden mírně melancholicky usmál a ten druhý zase docela šťastně je ještě vzácnější. Ale může být. Oba toho chtějí tomu druhému tolik říct, ale neví kde začít, jestli se to vůbec hodí a jestli s nimi ten druhý vůbec mluvit chce. To se stává vyjímečně. Yunho a Jaejoong byli zrovna těmi dvěma lidmi, kteří se takto minuli na chodbě. Ani jeden nevěděl co říct. Jako by se všechny myšlenky rozutekly na všechny strany a oni je ne a ne chtynout. Nakonec to zvláštní ticho prolomil Yunho.

„Ty jsi natáčel?“ vypadlo z něj. Jaejoong chvíli nic neříkal.Yunho začal přemýšlet jestli to vůbec řekl nebo si to jen myslel. Tyhle pochybnosti ho přešli když se Jaejoong napůl stydlivě a napůl šťastně usmál.

„Jo…Star king. Ty budeš teď taky natáčet?“ ptal se pomalu Jaejoong.

„Ne, já jsem tu natáčel asi před týdnem a omylem jsem odešel bez bundy,“ vysvětloval Yunho.

„V takové zimě? Nejsi nemocný?“ začal ihned Jaejoong s vyptáváním. Starostlivý jako vždy, problesklo Yunhovi hlavou.

„Ne, nic mi není.“ Uklidňoval jej Yunho.

„To jsi sem přišel jen kvůli bundě?“ divil se Jaejoong. Na rtech krásný melancholický úsměv. Než se mu Yunho podíval do očí, myslel si, že je zrovna teď šťastný. Ale jeho oči byli plné smutku. Možná jeho oči vypadají stejně. Při pohledu na Jaejoonga se mu vybavují ty chvíle, kdy byli trainee a kdy byli jedna skupina. Když spolu blbli, zpívali na jevišti nebo se pro jejich Cassie „obětovali“ a ukázali jim nějaký ten fan service. Prostě když byli všichni spolu a byli šťastní.

„Jo, dal mi jí Changmin. Mám jí rád a navíc moc hezky hřeje,“ říkal. Jenže vv zápětí toho trochu zalitoval. Jaejoongův úsměv posmutněl.

„Aha. Tak se uvidíme ještě někdy jindy.“ Řekl a dal se na odchod. Potichu si ještě povzdechl „Kdyby…“ ale nevěděl, jestli Yunho slyšel tohle jedno slovo nebo ne. Nevěděl od kdy, ale tohle slovo se stalo velmi bolestivým a špatně vyslovitelným.

Yunho ještě chvíli stál a díval se na jeho vzdalující se záda. Pak si zašel do šatny pro to, kvůli čemu sem vlastně původně přišel. Chvíli se popovídal s některými lidmi, kteří byli na natáčení a znal je. Ale moc se necítil na předstírání dobré nálady a vyptávání na tu špatnou by snesl ještě hůř. Tak se raději vydal zpět domů.

„Ah, kdyby…Chybíš mi, Jaejoongu.“ Řekl než nastartoval auto.

Poznámky:

* před dějem v Jaejoongově bytě jsem si pustila jeho video ve kterém ho ukazuje. Taky tam říká, že světlo si při práci vážně nechává takhle rozsvícené

* několikrát se doopravdy svěřil, že mu sasaeng znepříjemňují život

* při popisu Purple line (korejskou verzi) jsem si jí opravdu pouštěla (mimochodem – je to vážně dobrý song)

* Jaejoong doopravdy četl jednu fan fiction o něm a Yunhovi